NÁRODNÍ REZOLUCE
o ochraně územní celistvosti
a ústavního pořádku Republiky Srbsko. -

 

- Připomínající srbský lid v zemi a rozptýlení a všechni občané Srbska i příslušný mezinárodní akteré několik uznesení Národního shromáždění, které potvrzují suverenitu a územní celistvost Republiky Srbsko včetně území provincie Kosovo a Metohija, jak je uvedeno v Ústavě Republiky Srbsko a Usnesení Rady bezpečnosti Organizace spojených národů č. 1244

- Vezmeme-li v úvahu reálné nebezpečí hrozící v předchozím období v důsledku státních orgánů, a to zejména poté, co časté oznámení předsedy členů republiky a vlády se bude konat v rámci jednání s kosovskými Albánci přístup k podpisu „dohody o normalizaci vztahů“, nebo dokument, nebo smlouvy s podobným názvem a obsahem se separatistickými orgány takzvané „Kosovo“ pod záštitou Evropské unie, což bude mít sílu „mírové dohody“, jak závěrečný akt války skončila v roce 1999, což by bylo ve jménu výzkumu Srbský publikum formalizované a přímo či nepřímo rozpoznat „Republiku Kosovo“ a zavazuje amputovat, že část území Srbska,

- S vědomím všech mezinárodních faktorů, které Srbská republika, srbský národ jako celek a všichni jeho občané, kteří respektují Chartu OSN, mají platná usnesení, deklarace a mezinárodní úmluvy, Závěrečný akt KSF z Helsinek v roce 1975 a jejich Ústava a povinnost bránit právním a mezinárodně uznávaným fondům výše uvedenému, čím dál zjevnějšímu vývoji

- Vyjadřující připravenost na současnou situaci, a to zejména po podpisu ‚dohody v Bruselu„a podpůrné dokumenty z roku 2013, stejně jako jiné dohody nebo ujednání podepsal před rokem 2013 a realizován v praxi, což ohrožuje územní celistvosti Republiky Srbsko, aby přispěly mírové a konsensuální řešení tohoto problému na základě zásad a norem mezinárodního práva v souladu s rezolucí 1244 a její ústavě, a to v rámci ústavních pórech „podstatná autonomie“ nebo „self-government“ na území provincie Kosovo a Metohija Republice Srbsko, a nikoli „republika“ nebo „nezávislý stát“ nebo jakékoliv jiné formy organizace, která bude mít atributy státu nebo částečné nebo úplné nezávislosti,

- Očekávající od státních orgánů Republiky Srbsko, aby bezpodmínečně a bez nálezu žádnou výmluvu, jako jsou: evropské integrace, regionální spolupráce, mírové politiky, hospodářského rozvoje, investic a podobně, stejně jako údajné tlaky různých světových mocností, organizací a vlivných jedinců, což je, jinak striktně zakázáno rezolucí Valného shromáždění OSN č. 2131 z roku 1965, přijmout vhodná státní opatření a zajistit svobodu a rovnost všech občanů a územní celistvost Republiky Srbsko v mezinárodně uznávaném hranice,

- Srbští lidé a srbští občané v obraně cti, důstojnosti, historické úspěchy, duchovní svatyní v Kosovu a Metohija a dosáhl úrovně státnost zaručená Chartou OSN a příslušných rezolucí, deklarací a úmluv, které mají absolutní převahu jak v mezinárodních vztazích a vnitrostátních právních předpisů členské státy OSN, která upravuje podrobně míru a bezpečnosti ve světě a respektování mezinárodních hranic i mezinárodně uznávaných dosažených úrovních, které jsou připojeny četné mírové smlouvy v dávné i nedávné minulosti, připomíná, že tato práva v případě Republiky Srbsko ve vztahu ke Kosovu a Metohija, zaručených mírových smluv a dohod, počínaje 1912 a dále, až do vojensko-technické dohody v Kumanovo v roce 1999 a 1244 působí jako „příměří válčícími stranami“, která je všemi příslušnými mezinárodními aktéry a zejména velmoci potvrdily, že na území Kosova a Metohija trvalé a nezadatelné patří republice Srbsko,

- Berouce na vědomí, že politické strany, různá hnutí a sdružení občanů, jako ústavní kategorie, jejímž úkolem je demokraticky utvářet politickou vůli občanů a zastupovat jejich budování národa zájmy, nedělá dost, nebo jsou zcela pasivní, a často ustoupit nesprávné nebo nedostatečné politické kroky v boji za uchování územní celistvosti republiky Srbsko, a že v tomto ohledu, přetrvávající účast ve volebním procesu kvůli partikulárních zájmů dát legitimitu, zákonnost a rozhodující politické síly koalice u moci, která Je zřejmé, protiústavně zmocnil svrchovanost lidu a rezolucí 1244 a ústavou, a za okolností podřízenosti v mezinárodních vztazích, vede jednání s separatistickými orgány o normalizaci vztahů s tzv „Kosovo“

- Na základě výše uvedeného a v souladu s článkem 2 Ústavy Republiky Srbsko, který stanoví, že "svrchovanost pochází od občanů", kterou může vykonávat ústavní institut nazvaný "národní iniciativa", jakož i podle článku 56 Ústavy Republiky Srbsko, poskytuje "právo na petice a jiné návrhy", srbský lid v zemi a šíření po celém světě, společně se všemi občany Republiky Srbska, přinášející na jaře roku 2018,


NÁRODNÍ USNESENÍ
o ochraně územní celistvosti a ústavního pořádku Republiky Srbsko

1. Je na prezidentovi republiky, Národním shromáždění a vládě Republiky Srbsko, aby pozastavily další pokračování jednání se separatistickými orgány tzv. Kosova pod záštitou Evropské unie a aby přijaly dostupné státní opatření s cílem zastavit plnění závazků přijatých "první bruselskou dohodou" jakož i rozhodnutí, dohody a dohody před a po roce 2013 ohrožující územní celistvost Republiky Srbsko na území provincie Kosovo a Metohija.

2. Zakazuje se prezidentu republiky, předsedy vlády nebo jakéhokoli vládního úředníka, aby dobrovolně nebo na základě skutečného nebo domnělého tlakem přijmout, nebo za jiných okolností, a pak jménem Republiky Srbsko k podpisu „dohodu o normalizaci vztahů“ s Kosovem separatistických orgánů „nebo jakýkoli jiný dokument, který by měl sílu a památník“ mírové dohody „nebo jiným mezinárodně uznávaným smlouvy, které tento quasi stát plně vzkvétat s mediací a záruk ze strany Evropské unie a další mezinárodní akt Laca.

3. Zástupci státních orgánů uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto národního usnesení jsou povinni přijmout opatření, která jsou k dispozici Radě bezpečnosti a sekretariátu OSN, přičemž požadují, aby jednání s kosovskými Albánci pokračovala pouze na základě obsahu a v duchu rezoluce 1244, a zaručené právo této národnostní menšiny na "podstatnou autonomii" nebo "samosprávu" v rámci ústavního pořádku Republiky Srbsko, které má svrchovanost nad provincie Kosovo a Metohija jako součást svého území.

4. Vyzývá nejvyšší státní orgány, aby oficiálně uznaly nebo vzít na vědomí aktuální situace „válečné okupace území“, provincie Kosovo a Metohija, stejně jako mezinárodní právní institut regulované pravidla mezinárodního válečného práva povolání, které jsou obsaženy v „haagském předpisů vztahujících se k zákonům a zvykům války na půda „z roku 1907, který je připojen k“ IV Haagské úmluvy“, a informuje o tom mezinárodní společenství, především bezpečnostní rady a sekretariátu OSN, aby se přesně definovat skutečnou situaci na zemi a za předpokladu, VHODNÉ významná ochrana a další srbská populace v Kosovu a Metohija, za předpokladu, že OSN a další konvence, z libovolných akcí okupačních sil a jejich polovojenské spojenci a parabezbednosnih a jiných agresivních skupin na území ak ochraně majetku Republiky Srbsko.
Jedná se o to, že vícekrát po ukončení bojových operací a pozastavení ozbrojených operací ve válce v roce 1999, zpočátku podvratné a podvratné jednání a nakonec v roce 2008 zavedlo mezinárodní právo "příměří", které hrálo v podzemí Kumanovo název "Vojensko-technická dohoda" a poté potvrzen rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1244, která se považuje za definitivní zastavení bojových operací.

5. Je zakázáno, aby státní orgány a zastupující orgány, především Národní shromáždění, zahájily, propagovaly nebo jakýkoli jiný masový příliv a poté požadovaly možné referendum nebo jinou formu veřejného oznámení, které by přímo nebo nepřímo ovlivnilo občany, ukryté v souvislosti s prohlášením změny Ústavy Republiky Srbsko nebo řešením podobných otázek, které vedly k tomu, že je zaváděli, aby definovali území provincie Kosovo a Metohija a jeho ústavní status v rámci ústavního pořádku Republiky Srbsko.

6. Klade na znalosti nejvyšší představitelé státních orgánů Republiky Srbsko, jakož i všechny příslušné mezinárodní faktory, především Rady bezpečnosti OSN, která v případě ignorování požadavky a objednávky od lidí předsevzetí zmíněnými státními orgány, zejména pokud jakákoli forma podpisů od úřadů separatistů v Kosovu „dohody normalizace“ nebo obdobného dokumentu ve formě a obsahu, jež se odchylují od ústavy a 1244, a vzdát územní celistvost Srbska na str ostor provincie a uznat jakýkoli druh odtržení nebo amputace tohoto území k srbskému lidu v zemi i v zahraničí a občané Srbska nerozpozná takový čin předem prohlásí protiústavní spáchání trestného činu, který je opatřen k trestnímu stíhání podle kapitoly dvacátého osmého trestního zákona Republiky Srbsko.

7. Obsahuje Oficiální rezoluce, podepsání a výsledky byly vyjádřeny politickou vůli o územní celistvost svého státu, oficiálně představit široké veřejnosti a především Národní shromáždění, prezident republiky, vláda Srbska a dalších státních orgánů, státních institucí, politických stran a hnutí, stejně jako mezinárodní faktory, především bezpečnostní rady a generální tajemník OSN, pak OBSE, EU a dalších globálních organizací s tím, že vyjádřil vůli a rozhodnutí držitele suverenity srbského národa a další občané Srbska.

Pokud bude vůle signatářů národního usnesení ignorována stávajícími státními orgány a nebude provedena okamžitě nebo v přiměřené době, bude žádost následovat po splnění politických a bezpečnostních podmínek nebo při změně vlády a Srbsku uvolnění statusu podřízenosti v mezinárodních vztazích , uložené transatlantickými pravomocemi a různými globalizačními organizacemi a subjekty.



Nedílnou součástí národního usnesení jsou chráněné elektronické záznamy s osobními údaji signatářů, jakož i přehledy a tabulky s vlastním podpisem, dále statistické ukazatele zařazené do několika kategorií a další údaje důležité pro platnost a věrohodnost tohoto dokumentu.